Ve stínu

Ve stínu kapitola 1 Pohled Clary

16. dubna 2017 v 14:46 | Zory :D
Seděla jsem na posteli a máma byla v kuchyni když jsem uslyšela jak zazvonil zvonek. To musel být bratr Sebastian. Byly jsme si dost podobní akorát on byl o dva roky starší. Oba máme zrzavé vlasy ale on měří asi metr devadesát, kdyžto já z bídou metr sedmdesát a to musím být narovnaná. Rozběhla jsem se ke dveřím když máma vběhla ke mně do pokoje. " Clary. Musím s tebou mluvit dřív než bude pozdě. Chci ti něco dát. Tohle je stela je to rodinné dědictví. Někoho moc silného jsem naštvala a on zjistil kde mě teď hledat. Najdi Bratra řekni mu že se vrátil. " Nevěřícně jsem na mámu koukala. " Mami, co se děje. JA ti nerozumím " Mámami dala stelu do ruky a postrkávala mě k oknu. Doslova mě ven dotlačila. " Běž odtud musíš najít Sebastiana a on ti to všechno vysvětlí. Běž! " Se strachem jsem ještě stihla popadnout tašku a běžela jsem po požárním schodišti dolů a rychle pryč směrem k parku kde jsem si jako malá hrávala.

Běžela jsem celou cestu. Když jsem doběhla k parku moje plíce nezdávali. Posadila jsem se na lavičku a snažila se vyhrabala jsem telefon a rychle začala vytáčet Sebastianovo číslo. Nebral to. Zkoušela jsem to znovu a znovu ale pořád nic. Co teď? Slzy se mi drali do očí, zvedla jsem se a začala jsem se courat parkem když jsem si všimla že se ke mně někdo přibližuje. Přes slzy jsem neviděla kdo to je. Zakopla jsem a upadla. A pláč ještě zesílil. "Clary? " Byl to Jace. " Izzy! Našel jsem jí, řekni to i Alecovi." Když ke mně došel objal mě,snažil se mě uklidnit. " Clary? Slyšíš mě ? Musíš vstát ano? Musím tě odsud dostat ano? Clary...Slyšíš mě? " Zamrkala jsem. " Jo slyším tě. Já jen že mě hrozně bolí kotník nevím jestli dokážu vstát. " Sundal mi botu a jemně prohmatal kotník, bolestí jsem vykřikla. Snažila jsem se ztlumit výkřik. Hrozně to bolelo. Popadl mě do náručí a klusem se mnou vyběhl ven z parku.

Vzbudila jsem se v pokoji a kotník jsem měla ovázaný. Zvedla jsem se a nohy přehodila přes kraj postele. " Tak to ne...Pěkně zpátky do postele nebo mě Jace sežere že jsem ti dovolila vůbec vstát." Než jsem cokoli stihla říct už mě Izzy cpala zpátky do postele. " To vážně není nutné...a vůbec kde to jsem a se sakra stalo já na nic si nepamatuju jen jak mě Jace našel v parku a já se nemohla postavit a pak nic sakra co se to tady děje. Máma se začala chovat divně Sebastian mi nebere telefon a jak mu mám vyřídit vzkaz od mami...měl mi to vysvětli...." Snažila jsem se vyprostit z pot peřiny ale Izzy mi v tom bránila hysterčila jsem a pomalu se s ní prala... " Jacei pojď sem. " Ani jsem ho neslyšela příjit. " Hej klídek teď jsi v bezpečí...Jsem tu s tebou, jen klid. " držel mě tak dlouho dokud jsem se neuklidnila. Můj hysterický záchvat trval dlouho a pak se proměnil v pláč. Celou tu dobu mě Jace držel a uklidňoval mě.

 
 

Reklama